SALVIA BROUSSONETII Benth. - šalvěj

Původ: endemit Kanárských ostrovů, vyskytuje se jen na ostrově Tenerife.
Charakteristika: polokeř, 30-75 cm vysoký, lodyha přímá, jednoduchá, listy široce vejčité, na bázi srdčité, nepravidelně vroubkované, 10-20 cm dlouhé, na lícní straně zelené, na rubu běloplstnaté, lepkavé, květenství obvykle větvené, květy v lichopřeslenech, které vytvářejí koncový lichoklas, koruna 2pyská, bílá, kvete od února do července. Plodem je tvrdka.Roste na suchých skalách a kamenitých svazích, a to pouze na poměrně malém území ve východní a protilehlé západní horské části ostrova Tenerife, v pohořích Teno a Anaga. Druh je dosti vzácný, ve španělské Červené knize je zařazen mezi silně ohrožené druhy.

MATTHIOLA MADERENSIS Lowe - fiala

Původ: endemit madeirské části Makaronésie - vyskytuje se pouze na ostrovech Madeira, Porto Santo a Desertas.
Charakteristika: dvouletá nebo vytrvalá bylina, až 90 cm vysoká, lodyha přímá, většinou již od báze větvená, listy v přízemní růžici, kopinaté, celokrajné, zašpičatělé, chlupaté, 5-25 cm dlouhé, květy v průměru 1,8-2,8 cm, růžové až fialové, kvete průběžně od února až do října. Plodem jsou odstálé šešule, 8-15 cm dlouhé.Roste na útesech, skalách a štěrcích v pobřežním pásmu, do výšky 100 m n. m.Na Madeiře je poměrně hojně rozšířeným druhem. Podobné druhy rostou i na dalších makaronéských ostrovech, stejně tak ve Středomoří.

TEUCRIUM BETONICUM L´Hérit. - ožanka

Původ: endemit portugalského ostrova Madeira.
Charakteristika: vytrvalý keř, 50-150 cm vysoký, hustě větvený, listy 5-12 cm dlouhé, řapíkaté, kopinaté až vejčité, na okraji vroubkovaně zubaté, plstnaté, květy v lichoklasu, krátce stopkaté, nachové, horní pysk zakrnělý, dolní trojlaločný s výrazně zvětšeným středním úkrojkem. Kvete od června do srpna. Plodem je tvrdka.Roste roztroušeně ve vavřínových lesích a na skalách v centrálním horském masivu Madeiry, až do výšky 900 m n. m., vyskytuje se i na pobřežních svazích v jižní části ostrova.

TARAXACUM MADIDUM - pampeliška bažinná

Původ: Druh byl zaznamenán v Rakousku, ČR, Švýcarsku, Francii, Německu, Polsku a Itálii.
Charakteristika: Rostliny menšího až středního vzrůstu. Listy čárkovité nebo čárkovitě obkopinaté, temně zelené, často slabě laločnaté s 1–2 krátkými, plochými trojúhelníkovitými laloky. Okraje zevních zákrovních listenů jsou ± ostře ohraničené, světle zelené, mají šířku 0,3–0,9 mm. Střední proužek zevního zákrovního listenu je černavě zelený. Blizny jsou většinou odbarvené, zelenavé, pyl je přítomen. Nažky mají délku 4,0–4,4 mm, pyramida je ± válcovitá, má délku 0,9–1,0 mm.Roste na vápnitých substrátech, typickými stanovišti jsou vlhké, podmáčené, krátkostébelné, pravidelně kosené louky.Jako všechny pampelišky sekce Palustria je i pampeliška bažinná v celosvětovém měřítku silně ohroženým druhem. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy a jako všechny druhy sekce Palustria je chráněná zákonem. Zákon ji chrání i na Slovensku.

ULMUS GLABRA Hudson - jilm drsný

Původ: V Evropě je rozšířen od Britských ostrovů po Ural, na sever do Norska po 67 º s.š., v jižní Evropě roste pouze v horách severního Španělska, Itálie a Balkánu, izolované výskyty se uvádějí z Krymu a Kavkazu. Mimo Evropu původní není. U nás je hojný až roztroušený v pahorkatinách až podhorských oblastech. V nížinách se jako původní dřevina vyskytuje zcela výjimečně.
Charakteristika: Strom 10-40 m vysoký, kmen netvoří výmladky (na rozdíl od příbuzného j. habrolistého). Borka je v mládí hladká, šedohnědá, později hluboce rozpraskaná víceméně kolmými rýhami v dlouhé, úzké šupiny. Letorosty jsou odstále štětinatě chlupaté, listy velmi krátce řapíkaté, obvejčité, nejširší nad středem, typicky asymetrická čepel je 9-15 cm dlouhá, 5-10 cm široká, na okrajích dvakrát ostře zubatá, ostře špičatá, se srdčitou bází delší poloviny listu často ouškovitě překrývající řapík, s 15-23 páry postranních žilek, z nichž některé se dichotomicky větví, oboustranně chlupatá, odstáleji na rubu, na pohmat značně drsná. Květenství je stažený kytkovitý strboul, nápadnější jsou až plody a sice křídlaté nažky, široce eliptické až obvejčité, na bázi okrouhlé až klínovitě zúžené, 17-25 mm dlouhé, 10-18 mm široké, s tenkým šedozeleným, blanitým lemem, lysé.Roste v suťových a stinných roklinových lesích, řidčeji v bučinách a vzácněji v lesích lužních. Bývá často vysazován v parcích i stromořadích. Dřevo je a bylo užíváno ke stavebním, nábytkářským a kolářským účelům, dřevo příbuzného jilmu habrolistého se v tomto směru ale pokládá za vhodnější.

ORLAYA GRANDIFLORA (L.) Hoffm. - paprska velkokvětá

Původ: jižní a západní Evropa, na sever po jižní Německo, na východ po severozápadní Turecko, také Krym. U nás pouze na Pavlovských vrších na jižní Moravě.
Charakteristika: jednoletá bylina s úzce vřetenovitým kořenem, lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená, 10-40 cm vysoká, dolní listy řapíkaté, 2x zpeřené, horní přisedlé na úzkou pochvu, čepel v obrysu trojúhelníková až vejčitá, lístky druhého řádu peřenodílné až peřenosečné, na rubu a žilkách chlupaté. Koncové okolíky složené z vnitřních a vnějších (nápadně paprskujících) okolíčků. Korunní lístky bílé i narůžovělé.Roste na skalních stepích, výslunných stráních a ve vinicích, u nás jen na vápenci, jinde i na bazických vyvřelinách nebo píscích. Paprska velkokvětá je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny.

SALVIA CANARIENSIS L. - šalvěj

Původ: endemit Kanárských ostrovů, vyskytuje se na všech velkých ostrovech souostroví.
Charakteristika: keř, až 2 m vysoký, větve vystoupavé až přímé, listy 5-15 cm dlouhé, zelené až běloplstnaté, květenstvím je velká. Kvete od února do června. Plodem je tvrdka.Roste na xerotermních stanovištích, v sukulentovém buši i na světlinách v borových lesích, v pásmu od pobřeží až do hor, od 50 až do 1600 m n. m.
druhy:
šalvěj lepkavá
šalvěj hajní
šalvěj luční

DIANTHUS ALPINUS L. - hvozdík alpínský

Původ: endemit severovýchodních Alp. U nás se vzácně pěstuje na skalkách.
Charakteristika: vytrvalá bylina, lodyha přímá, 5-10 cm vysoká, jednokvětá, listy kopinaté, lesklé. Koruna květu růžová s nachovou kresbou a bílými tečkami kolem středu, plátky jsou nepravidelně zubaté. Roste na výslunných vápencových skalách, sestupuje i na travnaté, avšak vždy kamenité, a tedy vysychavé stráně v pásmu od hor až do alpínského stupně - do 2400 m n.m.V kultuře je tento druh velice vyhledáván, je však poměrně choulostivý a krátkověký. Bývá sázen na místa dobře propustná a odkloněná od slunce. Ani při dobré péči však jeho kultivace není v nížších polohách často úspěšná. Pěstuje se také řada kultivarů tohoto druhu.Hvozdík alpínský patří k symbolům evropské vysokohorské květeny, v Rakousku patří k chráněným druhů.