QUERCUS RUBRA L. - dub červený

Původ: Druh je nejběžnějším severoamerickým dubem pěstovaným v Evropě, a to nejen v městské zeleni a v parcích, ale také lesnicky.
Charakteristika: Stromy až přes 30 metrů vysoké, s šedavou borku. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev můžeme vidět ale pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Listy jsou 10-25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4-5 cm hluboké, takže čepel listovou dělí prakticky do poloviny. Laloky jsou zakončené výraznými špičkami. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Jsou odolné vůči znečištění ovzduší exhaláty.

GENTIANA LUTEA L. - hořec žlutý

Původ: vyskytuje se především v Alpách, na Balkánském a Apeninském poloostrově, kde je původní. Může růst i jinde v horách, kde však pochází z výsadby. Druh byl v 1. polovině 20. století vysazován pro farmaceutické účely. U nás roste nepůvodně v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách, na Šumavě, v Hrubém Jeseníku. Na lokalitách roste velmi izolovaně, většinou pouze přežívající populace, jen výjimečně se úspěšně rozmnožuje. Může být také pěstován a případně zplaňovat.
Charakteristika: statná, až přes 1,5 m vysoká vytrvalá bylina s mohutným oddenkem. Lodyha je dutá s velkými přízemní listy, lodyžní listy jsou taktéž velké, vejčité, výrazně žilkované, dlouhé až 30 cm, široké až 15 cm, ve spodní části lodyhy krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a vstřícné. Květenství je nahloučené v paždích horních listů a na vrcholu taktéž sevřené a tvoří jej 6-12 velkých květů s výrazně žlutou trubkovitou korunou. Kvete od června do srpna.
Roste na horských loukách a pastvinách. U nás bývá pěstován pro okrasu nebo pro obsah hořkých glykosidických látek využívaných k výrobě likérů (především v minulosti). Drogu obsahuje kořen - Radix gentianae.

EPIPACTIS PURPURATA Sm. - kruštík modrofialový

Původ: Evropa a západní Sibiř - areál je však značně přerušovaný, vyskytuje se na západě Pyrenejského poloostrova, v Anglii, západní Francii, zemích Beneluxu, Německu, dále prochází střední Evropou až do Ruska, jižně zasahuje přes Balkán až do Řecka. U nás roste v Podkrkonoší, Brdech, ve východním Polabí, na Moravě roztroušeně, především na Brněnsku, Znojemsku, v oblasti Chřibů a v jižní části Karpat, ve Slezsku jen na Karvinsku.
Charakteristika: vytrvalá bylina, 30-60 cm vysoká, přímé lodyhy často vyrůstají ve skupinách, listy vejčité až kopinaté, modrofialově naběhlé, 2-3krát delší než široké, květy poměrně velké, široce otevřené okvětní lístky přítupé, vnější šedozelené, vnitřní zevnitř žlutavě nebo zelenavě bílé.Roste v sušších a stinných listnatých i smíšených lesích, většinou na těžších a kyselých půdách. Druh je silně mykotrofní.Kruštík modrofialový je řazen k ohroženým druhům naší květeny.

DATURA STRAMONIUM L. - durman obecný

Původ: pravděpodobně původní domovinou je jižní a jihovýchodní část Severní Ameriky, odkud se druhotně rozšířil po všech kontinentech (mimo Antarktidy). Obývá především mírné až tropické klimatické oblasti. U nás roste spíše v teplejších oblastech, jinde je občas vysazován.
Charakteristika: jednoletá bylina s bohatě rozkladitě větvenou lodyhou, často až 60 cm vysokou. Veliké listy (až 25) jsou laločnatě zubaté s ostře střiženými úkrojky. Květy vyrůstají ve větvení lodyhy, jsou jednotlivé, kalich je úzký, do 9 cm dlouhý. Koruna bílé barvy je taktéž úzká, přibližně 7 cm dlouhá, jakoby stále uzavřená nebo sevřená, skloněná do strany. Plodem je vejčitá tobolka pokrytá četnými výraznými ostny. Kvete od června do září. Bíle kvetoucí durman náleží varietě Datura stramonium var. stramonium, fialová koruna patří D. s. var. tatula. Bývá nazýván též panenská okurka.Roste na okrajích polí, vinicích, rumištích a úhorech, v pásmu od nížin do pahorkatin. Durman byl v minulosti pěstován pro farmaceutické účely, dnes se používá méně. Patří mezi prudce jedovaté rostliny, obsahuje alkaloidy jako hyoscyamin, atropin, scopolanin.