NICOTIANA GLAUCA Grah. - tabák

Původ: Jižní Amerika, druhotně je druh rozšířen po celé Střední Americe, zasahuje až do jižních států USA, vyskytuje se také na ostrovech Makaronésie a ve Středomoří, v řadě oblastí má jeho šíření invazní charakter.
Charakteristika: keř až nízký strom, řídce větvený, až 5 m vysoký, listy, střídavé, celokrajné, řapíkaté, široce kopinaté, květy ve vrcholových latách, 5četné, koruna trubkovitá, žlutá, až 5 cm dlouhá, kvete od dubna do října. Plodem je tobolka.V jižní Evropě je jako dekorativní rostlina vysazován v parcích a zahradách, odtud často zplaňuje - šíří se na stanovištích ovlivněných člověkem, na rumištích, kolem cest, nejčastěji v pobřežním pásmu. V našich klimatických podmínkách je nutné rostlině zajistit bezmrazé přezimovaní, proto se u nás nepěstuje příliš často. Rostlina je jedovatá. Pro výrobu kuřiva se používají jiné druhy tabáku

Hlaváček jarní

Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je řazen mezi silně ohrožené druhy květeny České republiky. V blízkosti Prahy jej můžete nalézt v Českém krasu, dále na sever potom v kaňonu Vltavy v dolním Povltaví.
Jeho výskyt byl jedním z hlavních důvodů pro vyhlášení přírodní památky Hlaváčková stráň v katastru obce Zlončice, v okrese Mělník (vyhlášeno v roce 2002). Chráněné území tvoří exponovaná stráň vltavského údolí na pravém břehu Vltavy nad obcí Dolánky se skalními výchozy a společenstvy teplomilných křovin. Jádro území však představuje výslunná travnatá stráň tahnoucí se v délce asi 250 metrů a šířce 9–25 metrů. Ze zajímavějších druhů zde mimo hlaváčku jarního (Adonis vernalis) roste koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsbohemica, kostřava walliská (Festuca valesiaca), kavyl Ivanův (Stipa joannis), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) a další.

NONEA PULLA (L.) DC. - pipla osmahlá

Původ: střední, jižní a východní Evropa, západní Asie, u nás roztroušeně v teplejších oblastech, kde se vyskytuje na severní hranici svého areálu rozšíření.
Charakteristika: vytrvalá bylina se silným oddenkem, přímou lodyhou a celokrajnými listy, přízemní řapíkaté rostou v růžici, lodyžní jsou přisedlé a poloobjímavé, celá rostlina je porostlá štětinatými chlupy. Květy ve vijanech vyrůstají v úžlabí horních listů.Vyhledává suchá a slunná stanoviště, lesní lemy, pastviny a meze, častější je na vápenci.
Pipla osmahlá je z hlediska ochrany hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.

CYCLAMEN HEDERIFOLIUM Aiton - brambořík břečťanolistý

Původ: Středomoří, roste zde ve světlých listnatých lesích.
Charakteristika: hlíznatá rostlina, jihoevropský druh bramboříku, který se často pěstuje i u nás. Dekorativní listy s výraznou stříbřitou kresbou se objevují současně s květy koncem léta a na podzim, po odkvětu se stvoly se semeníky spirálovitě stáčejí k zemi, listy zatahují koncem jara. Dostatek vláhy vyžaduje brambořík břečťanolistý na jaře, léto by mělo být suché, stanoviště polostinné.Na rozdíl od našeho domácího bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens) jeho květy nevoní a na každém korunním lístku se nachází ouškatý výrůstek. List vzdáleně připomíná list břečťanu, na rubu je zelený. Hlízy se sázejí hlouběji, než je zvykem u našeho domácího druhu. V kultuře se občas objevuje i bělokvětá varieta Cyclamen hederifolium var. album.
Brambořík břečťanolistý (stejně jako další botanické druhy tohoto rodu) je zahrnut do mezinárodní úmluvy o ochraně ohrožených druhů.

DUCHESNEA INDICA Focke - jahodka indická

Původ: jižní a jihovýchodní Asie, dnes se pěstuje po celém světě. U nás na některých místech dlouhodobě zplaňuje, zejména ve městech a obcích (Praha, Průhonice, Brno, Kroměříž).
Charakteristika: vytrvalá 20–50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá, na uzlinách kořenující, chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, trojčetné, jednotlivé lístky krátce řapíčkaté, obvejčité, zubaté. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Kalich pravidelný, pěticípý, kališní cípy trojúhelníkovité. Kalíšek s velkými, široce vejčitými cípy se 3–5 zuby. Koruna pravidelná, pětičetná, korunní lístky zlatožluté, podlouhle obvejčité. Souplodí (jahoda) je kulovité nebo stlačeně kulovité, až 1,5 cm v průměru, nažky na povrchu. Zralá jahoda má rumělkově červenou barvu a mdlou chuť. Kvete od června do července.Jahodka se často pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Vyhovují ji spíše stinná stanoviště. Dobře snáší mrazy a pokud nejsou silné, listy vydrží zelené i přes zimu. Rozmnožuje se semeny nebo šlahouny.

ISOPYRUM THALICTROIDES L. - zapalice žluťuchovitá

Původ: Pyreneje, střední Francie, jih a východ střední Evropy, jihovýchodní Evropa, Bělorusko, Ukrajina, u nás vzácně ve středních Čechách, roztroušeně ve východních Čechách a na východní Moravě.
Charakteristika: vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, 15-30 cm vysoká, lodyha přímá, nahoře větvená, přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, většinou dvakrát trojčetné, lodyžní jednoduše trojčetné, menší, květy jednotlivé, na dlouhých stopkách.
Roste ve vlhkých humózních listnatých lesích, od nížin do podhůří, vyžaduje spíše stinná stanoviště, kvete však před olistěním stromů - tedy na výsluní.
Rostlina je jedovatá.
Zapalice žluťuchovitá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost.

UTRICULARIA AUSTRALIS R. Br. - bublinatka jižní

Původ: Tato bublinatka je rozšířená téměř po celé kontinentální Evropě, zasahuje do Skandinávie, Anglie, dále je rozšířena v severní Africe, Asii a Austrálii. U nás roste téměř na celém území od nížin po vyšší podhůří. V SR je rozšířená řidčeji, roste zde především v teplejších oblastech mimo vysoká pohoří.
Charakteristika: vodní hmyzožravá bylina s ponořenými nebo plovoucími prýty, málo větvenými, nekořenujícími. Listy jsou členěny na čárkovité až vláskovité úkrojky s dopředu směřujícími kratičkými štětinkami. Na listech jsou četné lapací měchýřky o průměru 2-3 mm. Citrónově žlutý květ s výrazným dolním korunním pyskem vykvétá na dlouhých stopkách nad vodou. Kvete od června do září. Na zimu rostlina zaniká, přežívá pomocí přezimovacích pupenů - turionů, které slouží zároveň k vegetativnímu rozmnožování.Vyhledává stojaté vody bohatší na živiny, často mělké, jako staré lomy, tůně, kanály a příkopy.
Bublinatka jižní patří mezi nejběžnější z bublinatek, v ČR proto není chráněná, je však zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Na Slovensku také chráněná není a v národním Červeném seznamu je uvedena jako druh nedostatečně prostudovaný.