Původ: původní areál rozšíření tohoto druhu se nachází v jihozápadní Evropě, od Španělska přes Francii a Itálii až do západní části Východních Alp. Na řadě míst Evropy i Severní Ameriky je běžně pěstován, nezřídka také zplaňuje. Takto se objevuje i na řadě míst u nás, mnohde se tak vlastně stává dokladem dřívějšího osídlení.
Charakteristika: vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, 20-40 cm vysoká, listy v přízemních trsech čárkovité, ploché, 4-9 mm široké, květy většinou jednotlivé, víceméně nící (polonící), vonné, koruna bílá, pakorunka je žlutá, kratší než korunní lístky, značně úzká, na okraji červená, vroubkovaná. Kvete od dubna do května. Plodem je tobolka.
Druh se u nás běžně pěstuje v zahradách i parcích jako poměrně nenáročná okrasná trvalka, byla vyšlechtěna také řada jeho kultivarů. Někdy zplaňuje.
SYMPHORICARPOS ALBUS (L.) Blake - pámelník bílý
Původ: západ Severní Ameriky od Aljašky po Kalifornii. Jako okrasný keř je dnes pěstován po celém světě včetně České republiky.
Charakteristika: opadavý, bohatě větvený, 0,5–2,5 m vysoký keř. Mladé větve hnědé, starší s šedou borkou. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, lysé, čepel vejčitá až okrouhlá, 2–8 cm dlouhá, 1–4 cm široká, celokrajná. Květy vyrůstají v hustých hroznech nebo svazečcích, jsou pravidelné, pěticípé. Kalich miskovitý, jednotlivé cípy trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Koruna téměř bílá až růžová, zvonkovitá, 5–7 mm dlouhá. Plodem jsou bílé až mírně narůžovělé, dužnaté bobule. Kvete od června do srpna.
Pámelník bílý je vysazován v parcích, sadech, sídlištích a kolem cest, odtud zplaňuje a šíří se do okolí obcí, podél komunikací apod. Pro pěstování je velice nenáročnou rostlinou.
Dříve byly plody a kořen pámelníku využívány v lidovém léčitelství pro posílení imunity nebo pro léčení potíží s močovými cestami.
Charakteristika: opadavý, bohatě větvený, 0,5–2,5 m vysoký keř. Mladé větve hnědé, starší s šedou borkou. Listy vstřícné, krátce řapíkaté, lysé, čepel vejčitá až okrouhlá, 2–8 cm dlouhá, 1–4 cm široká, celokrajná. Květy vyrůstají v hustých hroznech nebo svazečcích, jsou pravidelné, pěticípé. Kalich miskovitý, jednotlivé cípy trojúhelníkovité, asi 1 mm dlouhé. Koruna téměř bílá až růžová, zvonkovitá, 5–7 mm dlouhá. Plodem jsou bílé až mírně narůžovělé, dužnaté bobule. Kvete od června do srpna.
Pámelník bílý je vysazován v parcích, sadech, sídlištích a kolem cest, odtud zplaňuje a šíří se do okolí obcí, podél komunikací apod. Pro pěstování je velice nenáročnou rostlinou.
Dříve byly plody a kořen pámelníku využívány v lidovém léčitelství pro posílení imunity nebo pro léčení potíží s močovými cestami.
Heřmánek terčovitý
Heřmánek terčovitý má latinský název Matricaria Discoidea.
Pochází z Dálného východu ze kterého se rozšířil do celého mírného pásu na severní polokouli. V Evropě chybí pouze v jejích nejjižnějších částech. U nás byl poprvé pozorován v polovině 19. století, dnes roste na téměř celém území.Charakteristika: jednoletá nebo ozimá, 5–40 cm vysoká, aromatická bylina. Lodyha přímá, tuhá, lysá až mírně chlupatá, větvená. Listy střídavé, přisedlé, v obrysu úzce obvejčité až eliptické, 2–6 cm dlouhé, 2–3krát zpeřené s čárkovitými úkrojky. Květy vyrůstají v krátce stopkatých úborech, 5–8 mm v průměru. Zákrovní listeny světle zelené, podlouhlé, na vrcholu tupé, lysé. Jazykovité květy chybí, trubkovité květy čtyřcípé, zelenožluté. Plodem je nažka. Kvete od června do srpna.
Tento druh heřmánku roste na polích, úhorech, v zahradách, rumištích, okrajích cest nebo sešlapávaných travnatých místech. Upřednostňuje sušší a na dusík bohaté půdy.
LARIX DECIDUA Mill. - modřín opadavý
Původ: původní rozšíření modřínu opadavého zahrnuje Alpy, Karpaty (slovenské, ukrajinské a rumunské) a Polsko. Mnohde se vyskytovaly jen určité subspecie. U nás je původní pouze na východ od Hrubého Jeseníku, všechny ostatní výsadby modřínů jsou vesměs nepůvodní.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.
Charakteristika: strom dorůstající výšky 20-50 m. Kmen je přímý s hrubou na povrchu šedavě zbarvenou borkou. Koruna kuželovitá, jehlice na brachyblastech ve svazečcích nejčastěji po 30-50, světle zelené. Samčí šištice vejcovité, žlutavé, převislé, samičí široce vejcovité šištice jsou tvořeny karmínově nebo zelenavě zbarvenými podpůrnými šupinami (na našem snímku nahoře). Šišky jsou nerozpadavé, vejcovitě protáhlé, někdy vydrží na větévkách i několik let. Jehlice se barví na podzim do žluta.
Modřín je světlomilná dřevina, která se pěstuje jak pro ušlechtilé dřevo, tak i pro okrasu v parcích a ve veřejné zeleni. Rozlišuje se několik poddruhů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)