Muchomůrka červená je rozšířená téměř v celém mírném pásu severní a jižní polokoule. I u nás se jedná o velmi běžnou houbu. Za svůj název vděčí tomu, že se v minulosti používala k trávení much (například ve formě mléčného výluhu).*
Muchomůrka má klobouk o průměru pět až patnáct centimetrů. V mládí je jako na fotografii kulovitý. Později mění tvar na sklenutý až plochý. Barva je šarlatově červená, občas mírně bledne do oranžova.Je pokrytý malými bílými nebo nažloutlými stroupky, které jsou seřazeny kruhovitě po celém povrchu klobouku. Lupeny jsou hustě vedle sebe, mají bílou nebo lehce nažloutlou barvu. Třeň je dva až tři centimetry tlustý se závojem. Má bílou bílou až lehce nažloutlou barvu podobně jako lupeny. Dole se rozšiřuje do kuželovité hlízy. Dužina muchomůrky červené je bílá.
Nejčastěji se s ní můžeme setkat od července do srpna. Roste téměř ve všech typech lesů.
Jedná se o jedovatou houbu, i když většinou otrava končí silnou nevolností (k hlavním příznakům otravy patří dušnost, zvracení, prujem a zrychlení tepu) a nikoliv smrtí. Zaměnit je ji velmi těžké, možná se to může podařit jen u velmi mladých a úplně nevyvinutých hub, které se mohou podobat holubinkám. Pro některé kultury (zvláště oblíbená byla mezi sibiřskými kmeny a u jihoamerických indiánů) se jednalo o posvátnou houbu, kterou v omezené míře konzumovali šamani, aby se dostali do kontaktu s duchy, bohy a přírodou. Z tohoto důvodu se i dnes najde nemálo lidí, kteří se pokouší s muchomůrkami experimentovat bez ohledu na to, že to rozhodně neprospívá jejich zdraví (zvlášť pro játra je to extrémní zátěž). Halucinogenní účinky jsou silnější u mladších hub sbíraných v červenci. Převážně se objeví půl až půldruhé hodiny po konzumaci. Po přibližně dvou hodinách většina lidí usíná a spí hodně hlubokým snem až osm hodin.
* Paradoxně mouchy po muchomůrkách neumíraly, jen se dostaly do několikadenní letargie. Na druhou stranu nelétaly, takže bylo snadné "spící" hmyz odstranit a zlikvidovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat