Ostružiník maliník

Jak dokládají archeologické vykopávky, maliny znaly již lidé v neolitu. Pěstovat se začaly ale až v 16. století. Dnes je oblíbeným ovocným keřem řady zahrádkářů.
V přírodě lze najít nejen maliník, ale i jiné druhy tohoto rodu především na okrajích lesů a na stráních. Maliník je keř, který mimo známých plodů poznáme velmi snadno podle listů. Jejich spodní strana je porostlá stříbřitě šedými chloupky, které jsou nezaměnitelné s jiným podobným keřem. Listy jsou lichospeřené a na okrajích pilovité. O ostružíníku je obecně známo, že se jedná o trnitý keř.
Květy maliníku lze přirovnat tvarem ke květům šípku. Má výrazné bílé pětičetné květy, proto čeleď růžovité. Ve většině případů jsou květy bílé. Lze je vidět v období květen červen. Na malinách si pak pochutnáme od července až do září.
Listy lze použít zejména ke kloktání při zánětech dutiny ústní a pro potírání při chronických kožních chorobách. Působí též srážlivě a protiprůjmově. Z plodů se vyrábí sirupy a další nealkoholické nápoje například Kofola.
Nejlepší období pro sběr listů maliníku je květen. Při sušení je třeba dbát na to, aby se nezměnika barva listů.

Hloh obecný

Hloh obecný je trnitým keřem nebo také i malým stromem s kulovitou korunou dorůstající do výšky cca sedm metrů. Trny jsou dlouhé až 2,5 cm. Listy hlohu obecného jsou střídavé, obvejčité s okrajem listu laločnatým, dlouhé tři až pět centimetrů, trojlaločné až pětilaločné, na bázi klínovité, zelené. Květy jsou krásně bílé barvy s červenými prašníky (nepříjemná vůně), jsou pětičetné, široké 1,5 cm, v chocholících po pěti až deseti. Květe v květnu až červnu.
Typické stanoviště je většinou tam, kde je hloh na plném slunci, převážně humózní, propustné půdy. Hloh také tvoří souvislé houštiny na okrajích lesů, na stráních, ale i na kamenitých mezích a v plotech. Nejčastěji hloh obecný spatříme v řídkých lesích, většinou v listnatých nebo borových lesích. Avšak vyskytuje se i u cest od nížin až do hor.
V léčitelství se používají zejména sušené nepříliš rozvité květy, listy, méně již sušené plody - hložinky. Nejdříve bych zmínila, že drogy účinkují jako srdeční tonikum - na povzbuzení srdeční činnosti hlavně v období stáří, na snížení vysokého krevního tlaku a současně na zlepšení průtoku krve v srdci, i při poruchách srdečního rytmu. Dále čaj a tinktura se užívají s úspěchem při srdečních neurózách, nespavosti, proti vysokému krevnímu tlaku a v rekonvalescenci po záchvatech mrtvice. Před aplikací je však nutná porada s lékařem.

Konvalinka vonná

Konvalinka vonná má latinský název Convalllaria majalis.

Roste ve světlejších lesích a křovinách. Vybírá si půdy s dostatkem vápníku, proto ji často najdeme na bučinách na vápencích.

Jde o rostlinku, která dosahuje až třiceticentimetrů výšky. Listy, které obklopují květní stvol se objevují v počtu dvou až tří a mají široce kopinatý tvar. Květy jsou typické, bílé, zvonkovité, až jeden centimetr veliké, rostou hroznovitě. Samotný stvol je bezlistý.

Konvalinka vonná je velmi jedovatou rostlinou (obsahuje jedovatý glykosid), otrávit se můžete nejen při žvýkání lístečků, stvolů nebo plodů, ale co je nebezpečnější je voda ve váze, ke které mohou mít přístup děti. Proto je lepší, pokud máme konvalinky ve váze, držet je někde mimo dosah našich ratolestí. Konvalinka vonná byla dlouhodobě využívána v léčitelství, zná ji už starověká antická čínská medicína. Ale rozhodně se nedoporučuje si jakékoliv přípravky z konvalinek chystat doma.