Kačenka česká

Klobouk je 2-4 cm vysoký a 2-3 cm široký. Je náprstkovitého tvaru, k třeni přirostlý pouze vrcholem. Zbytek klobouku je zvonovitě převislý nad horní částí třeně. Povrch připomíná zvrásněnou kůru mozkovou, je nepravidelně zprohýbaný a má výrazné větvení vystouplými žebry, které jsou příčně pospojovány. Barva je okrově hnědá, ze spodní strany špinavě bílá. Slizký třeň je převážně válcovitý, v horní části zúžený. 1-2 cm tloušťka třeně je většinou dutá. Křehký a svraskalý povrch na 7-14 cm výšce je pokryt je pokryt šupinkami.
Najít ji můžeme při dobrém počasí již v březnu. Doba její největší slávy se pohybuje v rozmezí dubna a května. Najdeme ji především na místech, kde je dostatečné vlhko a teplo. Vybírá si listnaté háje, kde se nashromáždila suchá loňská tráva a listí. Velmi ráda má prostředí pod osikami nebo třešněmi. Ráda má také vápenaté podklady a opuky.
Kačenka česká je jedlá houba, kterou můžeme velmi dobře využít při přípravě pokrmů. To se ovšem nedá tvrdit o třeni který je tuhý a ke zpracování tudíž nevhodný. Výborná je kačenka naložená v octě.

Hřib borový

6-30 cm klobouk je v mládí polokulovitý, později sklenutý až poduškovitý. Stejně jako celý hřib je statný a masitý. Na povrchu hrbolatý nebo zvrásněný. Barvu má červenohnědou bez žlutého okrajového pásku, místo kterého je zde růžový nebo jemně purpurový proužek. Ten u mladých plodnic teprve získá barvu, takže je bělavý. Pokožka je lysá, za deště dost slizká. U dospělých vyvinutých jedinců mírně překrývá okrajovou část rourek jako blanka. 25 mm rourky jsou krémově bílé nebo žlutavé s olivovým nádechem. Od třeně odsedlé. Póry mají stejné zbarvení jako rourky, směrem ke třeni ale získávají tmavší hnědavý nádech. Třeň je v mládí kulovitý až vejčitý. Má maximálně 7 cm do výšky a 3 cm do šířky.
Houba roste převážně v borových lesích pod borovicí lesní od srpna do listopadu. Ale objevit ho můžeme třeba už v květnu. Hřib borový najdeme od nížin až po horské oblasti. Nalezen byl i pod smrky jedlemi či duby nebo buky.
Výtečná jedlá houba, kterou je nejlepší zpracovávat v čerstvém stavu. Dá se i konzervovat.
Zaměnit hřib borový lze snadno s hřibem bronzovým, který je ale teplomilný a u nás ho tudíž nalezneme jen v nejteplejších oblastech velmi hřejivého léta. Hřib bronzový roste hlavně pod duby nebo buky, kde výskyt borového není tak častý.

Choroš zimní

Dvou až sedmi centimetrový průměr klobouku choroše zimního poznáme podle okrově žluté až šedavé barvy. Ne moc silným, přesto intenzivním slunečním záření postupně bledne, takže jeho barva může mít i různé odstíny žlutookrové barvy. Střední část klobouku je nálevkovitě tvarovaná, v okolí je pak ploše rozložen. Okraje mívá ostré. Pokožka je jemně plstnatá.
Jak jsem již uvedla tuto houbu v zimních měsících, ač nám název napovídá něco jiného, nehledejte. Roste totiž hlavně od března do července. Jedná se o houbu dřevokaznou.
Jak již jsem zmínila, jedná se o houbu nejedlou, k přípravě pokrmů tedy nevhodnou. Možnost užití tu ale stále je. Jako děti jsme si s ním často vyhráli. Díky průměru jeho klobouku je možné ho například barevně ozdobit třeba temperami nebo vodovými barvami. Může tedy potom sloužit jako zábavná a nezvyklá hračka pro děti (ovšem větší a rozumnější, kteří nemají potřebu ho ochutnávat) nebo pokud se do malování pustí zdatní dospělí i jako dekorace. Někdo zdobí kameny a někdo holt choroše.

Sasanka hajní

Pryskyřníkovitá sasanka hajní patří mezi jarní vytrvalé byliny a dorůstá do výšky až 25 centimetrů. Vzrůst je hustý, tvoří rovné oddenky, zatahuje po odkvětu. Stonek sasanky hajní je lysý až roztroušeně chlupatý, může být i fialově naběhlý, převážně jen s jedním přízemním listem. Listy jsou trojdílné, dlouze řapíkaté, které vyrůstají zhruba v horní polovině stonku a jsou 15 centimetrů dlouhé. Čepel je dlanitě tři až pětičetná. Na konci lodyhy můžeme vidět jeden bílý pravidelný květ se šesti okvětními lístky. Květní stopka je tedy jen jedna, ale velmi vzácně můžeme najít i dvě. Květy jsou oboupohlavné, miskovité a měří v průměru 2 – 4 cm.Sasanka hajní patří ke skupině jedovatých rostlin. Oddenek obsahuje arginin. Mezi nejvýznamnější jedovaté látky patří ranunkulin, protoanemonin aj. Obsahuje i alkaloid anemonin, který je prudce jedovatý a má i narkotické účinky. Otrava touto rostlinou se projevuje především zvracením, bolestmi trávícího ústrojí, průjmem, zánětem ledvin a při styku s pokožkou může vyvolat její zánět až puchýře, v očích pak zánět spojivek. Udává se, že smrtelnou dávkou pro dospělého člověka je asi 30 ks sasanky hajní.
Roste zvláště ve světlých listnatých a smíšených lesů s humózními půdami. Také ji nalezneme s přítomností křovin, pastvin, sadů, parků a upřednostňuje nejen humózní pudy, ale i hlubší a vlhčí.

Orsej jarní

Už čeleď do které tato rostlinka patří napovídá, jak asi vypadá (zejména květ).Výrazné žluté květy orseje naleznete v březnu až květnu. Po odkvětu se objeví 10 - 15 vejčitých nažek (plodů). Tato kytička má poléhavý lodyžnatý stonek a pacibulky. Řapíkaté listy orseje jsou srdcovitého, vejčitého až ledinovitého tvaru.
Jako i další pryskyřníkovité i orsej je jedovatý. Obsahuje protoanemonin, ranunkulin. Tyto látky záněty a puchýřky. Při požití může dojít k zánětům trávícího ústrojí, bolesti žaludku.
Tato rostlina původem ze západní Asie je rozšířena po celé Evropě a přední Asii. Zavlečen byl i do severní Ameriky. Má ráda vlhká a stinná místa v listnatých lesích, křovinách s dusíkatou půdou.
Většinou je považována za plevel. Plnokvěté odrůdy se používají jako okrasné.
Dříve se používal na léčbu hemeroidů, kurdějí, nemocí prsou či bradavic. Nyní se ale už téměř nepoužívá.
Orsej se dá s úspěchem použít do do jarních zdravých salátů (díky vysokému obsahu vitamínu C. Je nutné ale vybírat pouze mladé rostliny před rozkvětem.

Třezalka tečkovaná

Třezalka tečkovaná je řazena k vytrvalým a statným bylinám, které mohou dorůstat do výšky až šedesáti centimetrů. Jedná se především o lysou bylinu. Lodyhy jsou oblé, alespoň v horní části se dvěma vyniklými lištami. Listy bývají přisedlé, krátce řapíkaté, vejčité nebo vejčitě kopinaté s tečkovitými siličnými nádržkami a černými tečkovitými žlázkami. Tato bylina má velmi krásné, jasně zlatožluté pětičetné květy, které jsou v průměru 15 ? 35 mm, za to korunní lístky jsou 8 ? 18 mm dlouhé. Kališní lístky mají trojúhelníkovitý tvar. V malých žlázkách je obsažené červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy, silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A a vitamin C.
U nás se vyskytuje od nížin do podhorských oblastí velmi bohatě. Avšak ve vyšších nadmořských výškách se nachází spíše už jen vzácně. Třezalka tečkovaná upřednostňuje sušší louky, výslunné stráně.
Třezalka tečkovaná je jedna z nejznámějších bylin, která se používá nejen v lidovém léčitelství. Především se sbírá kvetoucí nať, hned po rozkvětu. Nasbíraný svazek se pak usuší na větraném místě a hlavně ve stínu.
Třezalka tečkovaná působí jako antibiotikum, podporuje látkovou výměnu, léčí většinu ekzémů. Dále odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, léčí žaludek a dvanácterník. Zevně i vnitřně je pak vhodná k léčení ran, pohmožděnin, zlomenin, ale také i naraženin.

Jedlý kaštan

Již v minulosti byly využívány jako krmivo pro zvířata a potrava pro lidi, než se rozšířilo pěstování brambor. Plané odrůdy mají drobné plody (lesní kaštany) a kultivary pak velké (zvány též marony).Tento strom z čeledi bukovitých kvete poměrně pozdě, v rozmezí června až srpna podle lokality. Jedlých kaštanů se dočkáme zpravidla v září či říjnu. Strom dorůstá výšky až 30 m, ale zpravidla jsou stromy vysoké 6-20 m. Dosahuje šířky asi 10-20 m. Celý strom je tedy tvaru širokého jehlanu a díky listům vypadá velmi dekorativně.
Ve své domovině tento strom vyrůstá poměrně velkých rozměrů a dožívá se stovek let. U nás se pěstuje především v nížinách, kde plní funkci dekorativního stromu.
Jedlé kaštany jsou typickou podzimní pochoutkou. Co si představit malebnějšího než vůni svařáku, vůni pečených kaštanů a za okny sychravý deštivý večer. V obchodech jsou k dostání až do Vánoc.
Plody obsahují 30-60% škrobu, 6-10% bílkovin, 15-20 % sacharózy, dextrin, 2-7% tuků, 40 mg vitamínu C a 15 mg vitamínu B ve 100g plodu. Dále minerální látky jako draslík a fosfor. Pro svůj obsah tříslovin jsou mírně protiprůjmové.
Chybí jim sodík, jsou proto vhodné pro lidi trpící srdečními chorobami a vysokým krevním tlakem. Problémem někdy bývá, jak se k lákavé pochoutce dostat. Slupka je velmi tvrdá a existuje mnoho způsobů, jak kaštany upravovat. Nejznámější je asi naříznout každý kaštan do kříže, aby mohla unikat pára a ve středně vyhřáté troubě upéct. Nenaříznuté kaštany velmi rády pukají tak, že vám označkují celou kuchyň. Lze je též naříznuté vařit.ve vodě nebo v mléce. Další užití je různorodé, jsou výborné jen tak, nebo jako příloha k masu, zvěřině, omáčkám či zapékané ve smetaně. Experimentům je přáno...chuť kaštanů je jemná, moučná a nasládlá, trošku podobná oříškům.