Vraní oko čtyřlisté

Vraní oko čtyřlisté, latinsky parist quadrifolia je rostlina vysoká deset až dokonce čtyřicet centimetrů.

Kvetě většinou v červnu. Květ vyrůstá na dlouhé stopce, jeho okvětí se skládá z přibližně deseti lístků, vnější mají zelenou a vnitřní žlutavou barvu. Listy jsou vejčité, síťovitě žilnaté a vybíhají do špičky. Plodem je černá bobule. Vraní oko čtyřlisté roste spíše na vlhké půdě v listnatých a smíšených lesech.

Z důvodu jisté podobnosti plodu s borůvkou je nutno si dávat při sběru borůvek na vraní oko pozor, neboť je silně jedovaté, s tím že tyto bobule neškodí ptákům a ty také rozšiřují jejich semena. Pokud sbíráte s dětmi, nejlepší je zvláště malé naučit, že do pusy se cokoliv dává až po ověření rodiči

Růže šípková

Růže šípková, latinsky rosa canina, je až tří metry vyskoký keř s převislými větvemi, které pokrývají zahnuté ostny. Listy jsou střídavé, až dvanáct centimetrů dlouhé, skládají se až ze sedmi lístků, které jsou dlouhé, vejčitého tvaru a pilovité. Květy šípkové růže jsou až pět centimetrů velike, vyrůstají v květnu až v červnu, ale také velmi rychle odkvétají. Květy jsou opylovány hmyzem. Na konci září se objevují plody, tzv. šípky, které mají výrazně červenou barvu a uvnitř obsahují velké množství malých nažek. Plody jsou rozšiřovány ptáky a savci. Růže šípková roste mezi jinými křovinami, na korajích lesů a na pastvinách. Plody keře jsou velmi oblíbené a zdravé neboť obsahují mnoho vitamínů, v tom vitamín C, používají se při výrobě omáček, čajů a marmelád.

Habr obecný

Habr obecný, latinsky Carpinus betulus je strom až 25 metrů vysoký, má širokou korunu a hladkou bělošedou kůru. Listy rostou střídavě, řapík mají jeden a půl centimetru dlouhlý, tvar listů je podlouhle vejčitý zašpičatělý s okrajem dvakrát pilovitým, mají až deset centimetrů. Jednopohlavní jehnědy vyrůstají v červnu i s listy a jsou sedm centimetrů dlouhé. Jehnědy habru visí dolů na krátkých výhoncích. K opylování dochází větrem. V říjnu dozrávají až čtrnáct centimetrů dlouhé plody plné jednosemenných nažek, které rozšiřuje vítr a zvířata.

Habr obecný roste v listnatých lesích, často vytváří porosty smíšené s dubem, je velmi oblíbený v zahradách, často se používá u živých plodů. Dřevo habru je žlutavě bílé, tvrdé a ohebné a často proto slouží k výrobě hudebních nástrojů. Habr obecný vyroste velmi rychle a dožívá se půl druhého století.

Břečťan popínavý

Břečťan popínavý, latinsky Hedera helix, je stálezelená dřevina, která roste plazivě, až 20 metrů do délky nebo do výšky jako popínavá rostlina. Na stonku má přichytávající se kořínky a střídavé listy. Na už starších stoncích kořínky chybí. V září až říjnu se objevují žlutozelené oboupohlavní květy. Od února do dubna na břečťanu dozrávají plody až centimetr veliké. Tyto plody poté rozšiřují většinou ptáci. Břečťan popínavý roste ve vlhkých lesech na půdě obsahující hodně živin, také bývá oblíbenou ozdobou zahrad a domů. Pozor, všechny části břečťanu jsou jedovaté.

Kapraď samec

Kapraď samec, latinsky Dryopteris filix-mas má tmavě zelené listy vysoké až 110 centimetrů, vyrůstají ze stěsnaného oddenku, a přez zimu mizí. Výtrusnicové kupky se nachází na spodku listů podél hlavní žilky. Na jaře jsou vrcholky listů kapradí svinuté. Kapraď samec si pro růst vybírá stinná mírně vlhká místa v bohatých na živiny lesích.

Bříza bělokorá

Bříza bělokorá, latinsky Betula pendula je strom dorůstající výšky až 25 metrů, má úzkou korunu, která je pozdějí okrouhle převislá. Listy rostou střídavě, mají řapík přibližně tři centimetry dlouhý, jejich tvar je kosočtverečný dlouze zašpičatělý, jsou až sedm centimetrů dlouhé. Jehnědy se na bříze objevují stejně jako listy neboli v dubnu až květnu, při plném rozkvetení jaou dlouhé až deset centimetrů a jsou převislé. Zralé jehnědy v srpnu až září se rozpadnou a uvolní nažky později roznesené větrem. Bříza bělokorá roste ve světlejší listnatých i smíšených lesech, většinou na jejich okrajích či u luk kde je dostatek světla. Bříza velmi dobře hoří a to i čerstvá, jinak se její světlé a měkké dřevo využívá například při výrobě dýh.

Borovice lesní

Borovice lesní, latinsky PInus silvestris je strom dorůstající výšky až 50 metrů. Má načervenalou kůru. Borovice kvete téměř každý rok v květnu až červnu. Opylování květů probíhá větrem, plody jsou šišky s krátkými stopkami nejdříve mají zelenou barvu a dozrávají v druhém roce do šedohnědé barvy. Dozrálé jsou až sedm centimetrů dlouhé a až čtyři centimetry široké. Ve třetím roce se šišky rozevírají, poté se vysemení, ale často zůstávají na sromě ještě několik let. Borovice lesní roste na suchých až mokrých půdách, vyskytuje se i na skalách, písčité i hlinité půdě a na rašeliništích. Roste jak samostatně tak i s jinými jehličnany a listnatými stromy. Borovice lesní se dožívá až 300 let, její dřevo se používá ve stavebnictví a pro výrobu nábytku.

Olše lepkavá

Olše lepkavá, latinsky Alnus glutinosa je až 25 metrů vysoký strom s kuželovitou korunou. Listy jsou střídavé, mají řapík 2 až 3 centimetry dlouhý, jsou okrouhlejší a mají až 9 centimetrů. Barva listů je svrchu tmavozelená a vespod světlejší. Olše lepkavá kvete před vyrašením listů, v březnu až v dubnu. Opylování květů probíhá větrem. Plody olše neboli šištice dozrávají v září až v říjnu. Olše lepkavá se vyskytuje poblíž vlhkých míst. Strom se dožívá až 120 let. Používá se ve vodních stavbách (díky místům výskytu je dřevo trvanlivé ve vodě) a na nábytek.

Olivovník evropský

Olivovník evropský původně pochází z oblasti středomořské neboli roste v mírném klimatu v Evropě, Africe a Azii (rozšířil se ale i na jiné kontineti do oblastí s podobným podnebím). Jeho latinský název je Olea europaea. Ovoce olivovníku jsou známé olivy, které již od dob starověku byly velmi cenným zdrojem oleje. Dnes je po úpravě se jí i v jiných podobách, naložené a i plněné. Role olivovníku díky jeho historii byla významná, je znám jak v mitologii tak i v kultuře. A co více větvička olivovníku je považovaná za symbol míru. Pro pěstování je potřebné sucho, teplo a slunce.

Vrba jíva

Vrba jíva je tradiční evropský strom nachází se také v severní africe. Její latinský název je Salix Caprea. Vrba jíva je buď keř dorůstající přibližně výšky devíti metrů a nebo strom dosahující výšky až patnácti metrů. Mladé výhonky mají barvu od olivově zelené až k tmavě hnědé téměř červené, později lysají. Dřevo je měkké a lehké. Květy, jehnědy, známé též pod názvem kočičky jsou chlupaté a ukazují se dříve než listy, tyto chloupky mají svůj účel neboť je chrání před mrazem. Vrbu známe spíše z vlhčích míst na březích řek a jezer, ale nachází se i v sušších územích. Některé druhy vrb se používají i pro okrasu v zahradnictví.