Kakost smrdutý

Kakost smrdutý má latinský název Geranium robertianum - za název vděčí svatému Robertovi, který jako první poukázal na jeho léčivé vlastnosti a také je začal využívat (odkaz na tohoto katolického světce není jen v latinském názvu, ale také v pojmenováních italských či francouzských - Geranio di San Roberto, Geranium herbe-a-Robert ).

Tato lesní květina se nejčastěji vyskytuje v lesích (je jí více méně jedno, jakého druhu ty lesy jsou), najdeme ji také na skálách a na zdech. Dorůstá až do půlmetrové výšky. Její kvítky jsou růžové, korunní lístky má až centimetr dlouhé, kališní lístky mají něco kolem šesti milimetrů. Kakost smrdutý kvete od května až do září. Rostlina je chlupatá, listy má troj až pěti četné. Lodyha rostliny je červená. Název získala díky nepříjemnému zápachu, jaký tato květina jako celek vydává.

Rostlina byla často využívána v lidovém léčitelství. Sběr probíhal v době květu.  Rozmačkaná byla přikládána na různé rány či vředy, měl působit i na nežity (jiné léčby nežitů viz zde) nebo na ekzém. Kakost také sloužil k zastavování krvácení z nosu či na průjmy. Byl dlouhou dobu považován za klasické přírodní léčivo na vitiligo. Používal se v podobě nálevu, který se vytvářelo tak, že na jednu lžičku sušené byliny se nalila sklenice vroucí vody a vše se nechalo louhovat přibližně patnáct minut. Tento nálev z kakostu se měl pít třikrát denně a dal se využít i na výplach dutiny ústní. Také se z něj často vyráběla užitečná domácí mast, která se využívala podobně jako rozmačkaná rostlina a navíc měla i účinky na různé zapařeniny.

Koniklec alpínský

Koniklec alpínský má latinský název Pulsatilla alpina.

Jde o rostlinu, která si pro svůj růst vybírá opravdu velké výšky. Výskyt začíná kolem tisíce metrů, ale velmi obvyklý je také její růst nad dvojnásobkem této výšky. U nás se vyskytuje v Krkonoších, kde ji můžeme spatřit kvést i na vrcholcích hor.

Jde, jako to u horských květin je obvyklé, o spíše menší rostlinku, dorůstá maximálně do třiceticentimetrové velikosti. Má zářivě bílé kvítky o max čtyřcentimetrovém průměru. Podkvětní listeny rostou na krátkém tlustším řapíku. Dolní listy jsou trojčetné, objevují se na nich řidší chloupky.

Koniklec alpínský je jedovatý.

Kosatec žlutý

Kosatec žlutý má latinský název Iris pseudacorus.

Tuto krásnou květinu, kterou by člověk spíše čekal někde v květinářství či ve váze, můžeme potkat i ve volné přírodě na březích různých vod. Má také ráda lužní lesy, různé mokřiny a také vlhčí příkopy. Vysazuje se také u různých zahradních rybníčků.

Kosatec žlutý dorůstá do výšky až metr dvacet. Má žluté květy, které se objevují od května do června. Jeho květ je až deset centimetrů dlouhý. Tato rostlina má až tři centimetry široké listy mečovitého tvaru, které dosahují téměř délky celé květiny čili mohou být až jeden metr dlouhé. Jeho plody, kterými jsou tobolky, se rozšiřují převážně vodou.

Pozor, kosatec žlutý je jedovatá rostlina. Otrava může způsobit krvavé průjmy.

Blatouch bahenní

Blatouch bahenní má latinský název Caltha palustris.

Jeho název naznačuje, že má rád vlhká místa. Proto se s ním můžete potkat pouze v mokrých příkopech, na březích vod, v lužních lesích a hlavně na různých bažinatých loukách. Nevyžaduje nějak bohatou půdu, důležitá je vlhkost a také přístup ke světlu. Pro zemědělce je významným znakem, že půda je příliš vlhká. Na polích se likviduje kosením mladých rostlin a následným vysoušením zeminy. 

Kytička dorůstá do pětatřiceti centimetrové výšky. Její až téměř pět centimetrů veliké žluté květy se objevují v březnu a červnu. Nachází se na konci poléhavého, ale i vzpřímeného dutého stonku. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté. Barvu mají tmavě zelenou. Čepel je srdčitá, na koraji zubatá a bývá až patnáct centimetrů široká. Blatouch bahenní plodí hvězdovité měchýřky.

Blatouch bahenní se občas vysazuje jako ozdobná rostlina na okrajích různých jezírek a rybníčků, které svou výrazně žlutou barvou může příjemně oživit. Dobytek se jí převážně vyhýbá, protože  tato rostlina je mírně jedovatá. Přimíchaná do směsi krmiva ale nezpůsobí otravu, maximálně má mírně močopudný vliv.

Olše zelená

Olše zelená má latinský název Alnus virdis.

Pro svůj růst si vybírá vlhčí kamenité svahy, břehy potoků nebo okraje taktéž vlhčích lesů. Někdy bývá vysazována pro zpevňování svahů, vyskytuje se i v živých plotech.

Jde o keř dorůstající až do trojmetrové výšky. Olše zelená bývá široce rozvětvená (více kmenů je docela obvyklá záležitost). Její borka je načernalá. Listy má střídavé až osm centimetrů dlouhé s dvoucentimetrovým řapíkem. Na vrchní části jsou tmavozelené, dolní část je světlejší, jsou na ní vidět hnědé úžlabní chloupky. Okraj listů je dvakrát pilovitý. Jehnědy jsou při vykvetení (které je v dubnu a květnu) až šest centimetrů dlouhé.
Plodem je šištice. K vegetativnímu rozmnožování slouží kořeny, přesněji jejich početné výhonky. 

Javor babyka

Javor babyka má latinský název Acer campestre.

Vybírá si pro svůj růst světlejší listnaté porosty. Můžeme ho také najít na různých slunnějších stráních či v živých plotech nebo na ulicích. Nemá rád chladná místa. Strom se dorůstá přibližně sto padesáti let.

Javor babyka je hodně rozvětvený strom, který vytváří velmi bohatou korunu a dorůstá do přibližně patnáctimetrové výšky. Má tlustou černohnědou a šupinatou borku. Mladé větvičky javoru obsahují šťávu. Listy má vstřícné, čepel je až osm centimetrů dlouhá, řapík může mít centimetrů sedm. Na listu je jasně vidět pět laloků, vespod jsou měkce chlupaté. V květnu se objevují žlutozelené květy, jsou v latách po deseti až dvaceti. V září dozrávají dvounažky, které díky svým křídlům se velmi dobře ve větru rozšiřují a tím umožňují rozmnožování javoru. Jejich lidový název je čapí nůsky. 

Javor babyka má dřevo, které je pro své kvality a barvu velmi oblíbeno mezi truhláři.

Lípa velkolistá

Lípa velkolistá má latinský název Tilia platyphyllos.

Jde o strom který se objevuje ve smíšených listnatých lesích. Objevit ho můžeme i na horách či stráních, bývá vysazován do stromořadí.

Lípa velkolistá je velký strom se širokou korunou, který může dorůstat až do čtyřicetimetrové výšky. Má hustě žebrovanou podélně rozpraskanou šedivou borku. Listy rostou střídavě, jsou nesouměrně srdčité, zašpičatělé. Vyrůstají z řapíku až pět centimetrů dlouhého a samy mají délku až patnáct centimetrů. Okraje listů jsou ostře pilovité. Jsou oboustranně měkce chlupaté, na spodní části mají bílé úžlabní chloupky. Kvete žlutě v červnu. Květenství mají dva až pět oboupohlavních kvítků, které jsou přibližně půl druhého centimetru veliké. Květenství je převislé, ukrývá se pod listy. Lípa velkolistá vydává intensivní vůni, přitahuje hmyz, který květy opyluje a je také zdrojem kvalitních lipových medů. V září na lípě dozrávají plstnaté nažky v počtu čtyřech až pěti. Rozšiřuje je vítr.

Jde o dlouhověký strom, lípa velkolistá se může dožít až tisíce let. Její dřevo se využívá jak v nábytkářství, tak ale i v řezbářství. Její květy pomáhají při pocení a různých drobnějších nachlazeních (ale seznam pozitivních vlastností je mnohem delší - velmi významný je jejich pozitivní vliv na naši nervovou soustavu) a jsou často sbírány do domácích bylinných lékárniček (a nebo přímo kupovány v lékárnách buď samostatně nebo jako součást různých směsí). Květ lípy účinkuje nejen v různých čajích a nálevech, ale také pokud je přidáván do koupelí. Má také další pozitivní účinky a to například na krev či na svaly. Sbírá se na konci června a v červenci během suchých dnů (stříhá se špičky větviček a drogu se později odděluje až doma).  Květ se suší při teplotě přibližně čtyřicet stupňů. Dřevěné uhlí které se používá při nevolnostech je také vytvářeno z lípy, ale pro změnu z jejího dřeva.